Něco málo o plemenu
Český horský pes
Český horský pes není až tak známé plemeno, rád bych se proto alespoň v několika bodech zmínil o jeho historii.
Historie plemene
Začátek historie českého horského je určen datem 12.8.1977. V tento den se v chovatelské stanici Třeboň - Kopeček narodilo prvních sedm štěňat, vzniklých záměrným křížením feny slovenského čuvače Galky a černobílého tažného psa jménem Leif, dovezeného z Athabasky.
U zrodu plemene stál p. Petr Hanzlík, pozdější dlouholetý předseda Klubu českého horského psa. Jeho záměrem bylo vyšlechtit vytrvalého, otužilého a nenáročného psa, dobře ovladatelného a všestranně využitelného, mimo jiné i jako psa tažného, vhodného k zapřahání do saní. Ke křížení ho přiměla absence severských tažných plemen (malamut, husky, samojed) v tehdejším Československu a neúspěšné pokusy zapřahat do saní jiná zde chovaná plemena, především německé ovčáky.
Jméno dostalo nové plemeno podle místa vzniku a využití: ČESKÝ - vzniklo v Čechách, HORSKÝ - vhodný do horských a podhorských oblastí a PES už jen logicky doplnil celý název podle druhu zvířete. Jako národní plemeno byl český horský pes zaregistrován v roce 1984. Na své mezinárodní uznání plemeno dosud čeká.
Začátky jeho chovu byly poznamenány malým počtem chovaných jedinců a tudíž i úzkou příbuzenskou plemenitbou. Opakovaný pokus o využití Leifa v chovu se nepodařil, proto byli jeho potomci dál kříženi pouze mezi sebou. Noví majitelé štěňat byli pečlivě vybíráni tak, aby byl předpoklad aktivního využití psů a jejich pozdějšího začlenění do dalšího chovu. Díky této systematické práci se čeští horští psi postupně dostávali do povědomí veřejnosti a díky nim u nás začal vznikat saňový sport, jehož průkopníky se majitelé českých horských psů stali. Klub českého horského psa byl i organizátorem prvních závodů na našem území.
Požadované vlastnosti českých horských psů byly ověřovány nejen při závodech, ale především při expedičních výpravách. Po úvodním testování psů na Šumavě a v Krkonoších první expedice vyrazila v roce 1982 do Nízkých Tater. Tam skupina kolem Petra Hanzlíka prověřovala kromě psů i výstroj a výbavu vhodnou pro mnohem delší a náročnější výpravy. Pravou prověrkou psů i lidí se staly dvě expedice do tehdejšího Sovětského svazu, a to první z nich v roce 1989 za Polární Ural. Po ní následovala expedice do oblasti zamrzlého Bajkalského jezera. V obou výpravách obstáli psi i lidé na výbornou.
Největší rozmach zažil český horský pes v devadesátých letech minulého století. Zvýšil se počet chovaných jedinců, příbuznost u chovných párů se podstatně snížila. Pro oživení plemene a další snížení příbuznosti, včetně všech negativ s ní přicházející, se přistoupilo k přikřížení dalších vybraných plemen. Odchovaní jedinci, stejně jako jejich potomci, jsou v dalším chovu pečlivě sledováni.
Díky zvýšení počtu chovaných zvířat přestal být český horský pes postupně využíván pouze jako tažný saňový pes a stal se opravdu psem všestranně využitelným. Uplatnil se v zemědělství jako pes pastevecký, několik psů složilo záchranářské zkoušky. Ve služební kynologii lze využít českého horského psa jako dobrého stopaře nebo v činnostech zaměřených na poslušnost. Při své dobré pohyblivosti se uplatňuje v agility, přátelská povaha z něj dělá psa vhodného pro canisterapii. Nošení nákladů nebo tahání břemen mu nedělá potíže. Stále častěji se uplatňuje v rodinách jako dobrý společník a spolehlivý hlídač.
(Zdroj: www.ceskyhorskypes.cz )
Wikipedie říká že
Český horský pes (anglicky: Czech mountain dog) je psí plemeno pocházející z Česka, které se začalo šlechtit v 70. letech minulého století. Za základ tohoto plemene byli použiti slovenští čuvači a kříženci několika plemen přivezených z Kanady, kteří byli chováni pro maximální výkon ve spřežení a další plemena
Tvar těla je mírně obdélníkový. Hrudník dosahuje k loktům a je dlouhý a oválný. Břicho je mírně vtažené. Bohatě chlupatý ocas má přesně v linii zad. Když je pes v klidu, směřuje ocas dolů. Když se pes rozveselí nebo vzruší, nosí ho nad hřbetem a vypadá jak srp. Hřbet je rovný a pevný. Pohybuje se na rovných, dlouhých a silných nohách s velkými oválnými tlapami.
ČHP má asi 10 cm dlouhou, hustou, rovnou, tvrdší, strakatou srst bílé barvy s hnědými nebo černými skvrnami.Srst je na hlavě a na předních stranách nohou kratší, na zimu zarůstá bohatou podsadou. Hlava je zbarvená celá nebo má bílou lysinu. Skvrny na těle jsou rozmístěny nepravidelně.
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči, je ale náročný na výchovu a pohyb.[1] Je to živý a energický pes a tak si potřebuje někde vybít svou energii a živost. Proto je vhodnější spíše někam k domu se zahradou, kde bude mít velký výběh. Ze všeho nejraději má práci a dlouhé procházky v přírodě.
Vyžaduje výcvik i výchovu, ty musí být jasné a musí se učit již od štěněte. Musí být vedený pevnou rukou. Hrubé zacházení nemá rád, nejsou vhodné fyzické tresty.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_horsk%C3%BD_pes )
Tisk píše že
Český horský pes se řadí mezi velká plemena
Český horský pes je velké plemeno mírně obdélníkového až kvadratického rámce. Je dobře stavěný a má dlouhou srst, která je rovná a hustá.
Na hlavě a přední straně končetin je srst krátká.
Její zbarvení je vždy bílé (podklad) s libovolně zbarvenými plotnami. Hlava je zbarvená celá, bílá lysina je povolená. Plotny na tělemohou být rozprostřeny jakkoliv a musí se zde vyskytovat minimálně jedna malá plotna.
Kohoutková výška u psů činí 60-70 cm, u fen 56-66 cm. Orientační hmotnost psů je zhruba 30-40 kg, u fen 26-36 kg.
Univerzální plemeno pro sport i práci
Český horský pes je temperamentní a aktivní pes, který hravě zvládá horské klima. Je to sebevědomý a všestranný psí přítel se smyslem pro humor, který se skvěle hodí pro sportovně založené rodiny.
Vzhledem ke svojí univerzálnosti má úspěch v mnoha psích sportech, zejména v závodech psích spřežení, a pracovních činnostech. Toto plemeno zejména vyniká jako tažný, záchranářský, lavinový, pastevecký, hlídací ale i pouze rodinný pes.